Architektura železničních budov

Výpravní budovy TEŽ

Obsah této stránky

Úvod

Pod názvem jakékoliv železniční stanice, staničky nebo zastávky se nám téměř vždy vybaví nejprve vzhled jejich přijímacích budov. Naopak, jsme-li na nějakém vlakovém nádraží poprvé, podle dojmu, kterým na nás zapůsobí výpravní budova, si uděláme obrázek o celé stanici. Je to tak,  právě tyto budovy jsou bezpochyby jakousi dominantou železničních stanic. I jako jiné neželezniční budovy prošly budovy drah architektonickým vývojem. Jednotlivé dráhy měli vždy svůj osobitý styl, ve kterém byly stavěny všechny budovy na dané trati. Kouzlo a krása původních výpravních budov lze už vyčíst pouze z dobových fotografií, protože prošly dosti často nevzhlednými rekonstrukcemi. Najdou se však i případy, kdy jsou budovy zachovány architektonicky v původním nebo téměř původním stavu a tím tvoří obrovské kulturní bohatství, které si však mnohdy málokdo uvědomí ...

Už při mé první návštěvě Vysokých Tater a svezení úzkorozchodnou železnicí ze Štrbského Plesa do Popradu mě zaujaly budovy zdejších stanic a zastávek. Tehdy se mi podařilo většinu z nich z projíždějícího vlaku vyfotografovat (ne však valnou kvalitou, proto zde raději neuvádím). V červnu roku 2008 se mi dostaly do ruky ročníky 27 a 28 časopisu Železničář (z let 1977 a 1978), které mi zapůjčil kamarád Vláďa Jodas. Zde jsem objevil 3 články s názvem "Moje úlovky z Vysokých Tater 1 - 3" od Edmunda Kvapila zařazené v příloze Modelová železnice.  Každý z článků se skládá z krátkého popisu stavby a velice pěkných výkresů pro sestavení modelu budovy. Články vycházely v jednotlivých číslech časopisu po stránkách. Koncem srpna roku 2008 jsem byl s Ivankou na dovolené ve Vysokých Tatrách, a tak jsem ji přemluvil, abychom se jeden den vypravili po trase Nová Polianka - Starý Smokovec a staniční budovy popisované v časopise Železničář nafotili.

Něco málo o TEŽ

Tatranské elektrické železnice se skládají z tratí Poprad-Tatry - Starý Smokovec - Štrbské Pleso o délce 29 km a Starý Smokovec - Tatranská Lomnica délky 6 km. Celá síť byla budována postupně. První úsek tratě, spojující největší středisko Vysokých Tarer Starý Smokovec s městem na jejich úpatí Poprad, byl otevřen 20. 12. 1908. Ještě před vybudováním dráhy jezdil v letech 1904 až 1906 v této trase trolejbus. Majitelem úzkorozchodné železnice byla Akciová společnost Smokovecké místní elektrické vicinální dráhy se sídlem v Budapešti. Vzhledem k tomu, že v prvopočátcích železnice vykazovala celé množství závad, bylo v roce 1910 započato s vekou rekonstrukcí, která zahrnovala i změnu trasování některých úseků. Stávající majitel však neměl dostatečné finanční prostředky, tak trať přešla do vlastnictví společnosti Elektrické podniky Phoebus úč. spol. (T. H. E. V. V.), která ji nově financovala. Současně byly budovány další úseky: Starý Smokovec - Tatranská Polianka a Starý Smokovec - Tatranská Lomnica, jejichž otevření oficiálně proběhlo 16. 12. 1911. Poslední úsek z Tatranské Polianky do Štrbského Plesa byl otevřen 13. 8. 1912. Po vniku Československa trať přešla do správy Banky československých legií a její název byl Tatranská elektrická vicinálna dráha (TEVD). 30. 12. 1948 byla trať zestátněna a stala se součástí ČSD.

mapa železnice ve Vysokých Tatrách ve formátu pdf (tisk na A4)

mapa železnice ve Vysokých Tatrách ve formátu dwg (tisk na A4)

Železnice jsou úzkorozchodné o rozchodu 1000 mm. Původně se jednalo o napájení stejnosměrným proudem 550 V, ten však byl během zmíněné rekonstrukce zesílen až na 1650 V. Tratě byly trasovány náročným horským terénem, přesto byl rozsah zemních prací minimalizován. Proto se na trati vyskytovaly oblouky o velmi nízkých hodnotách poloměrů, jež byly následkem traťové rychlosti do 20 km/h. Převážná většina tratě Poprad - Starý Smokovec - Štrbské Pleso je ve stoupání, které dosahuje v úseku Tatranská Polianka - Štrbské Pleso až hodnot 65 ‰. Trať Starý Smokovec - Tatranská Lomnica naopak klesá. Poprad leží v nadmořské výšce 670 m, původní stanice na Štrbském Plese byla ve výšce 1350 m.

V roce 1968 bylo rozhodnuto v souvislosti s Mistrovstvím světa v lyžování o rekonstrukci celé tratě. Při té bylo postaveno nové koncové nádraží na Štrbském Plese. Je o 25 m níže položené, než bylo to původní, a které je společné se znovuzrozenou ozubnicovou železnicí Štrba - Štrbské Pleso. V Popradu vzniklo nové depo. Napájecí systém byl změněn na 1500 V, napájecí stanice jsou v Štrbě, Starém Smokovci, Vyšných Hágách a ve Veľkém Slavkově. Mezi stanicí Vyšné Hágy a zastávkou Popradské Pleso byla vybudovaná nová výhybna Štola. Sloužila pro odstavování vozidel či vykládku uhlí pro místní osady. V současnosti je již zrušená a výhybky vytrhané, koleje zarůstají dodnes. Nově postavená byly výhybny Pod lesom a Veľký Slavkov i s trianglem pro otáčení souprav. Zvětšením poloměrů některých oblouků se podařilo zvýšit traťovou rychlost. Další větší rekonstrukce proběhla v letech 1983 až 1986. Při ní byly kompletně vyměněny kolejnice za typ S49. Dále byla zahájena stavba přeložky mezi Popradem-Tatry a Veľkým Slavkovem, která byla dokončena až v roce 1991. Přeložka se vyhýbá obci Veľká a trať je nově mimoúrovňově zaústěna k budově nádraží v žst. Poprad-Tatry na mostní konstrukci. V současnosti je nejvyšší traťová rychlost 60 km/h. Poslední významnější, byť velice nepříjemnou, událostí, která zasáhla nejen do historie TEŽ, je ničivá vichřice z roku 2004. Podařilo se jí poškodit prakticky celou trasu, nejhůře pak úsek Starý Smokovec - Vyšné Hágy. O následcích a opětovném zprovoznění tratě blíže odkaz [8]. O vozidlovém parku na TEŽ podrobně pojednávají publikace [3] a [4].

Výpravní budova ve stanici Tatranská Polianka

Tatranská Polianka se nachází v km 16,8 tratě Poprad-Tatry - Starý Smokovec - Štrbské Pleso. Její nadmořská výška je 985 m n. m. Výpravní budova se nachází vpravo ve směru staničení. V současnosti už je pouze dvoukolejnou výhybnou, ale dříve to byla čtyřkolejná stanice, což je patrné z fotografií níže uvedeného článku nebo na fotografii z roku 1966 na str. 7 v publikaci [3]. Její výpravní budova je typickou představitelkou zdejší architektury z počátku 20. století. Jedná se o zděnou stavbu, první patro a nástavba hlavního traktu jsou hrázděné. Skládá se z hlavního patrového traktu, levého a pravého přízemního křídla. V literatuře [3] na fotografii na str. 44 je výpravní budova vyobrazena bez zděné části pravého křídla, tedy kdy pravé křídlo bylo tvořeno pouze  otevřenou dřevěnou čekárnou. V obdobném stylu jsou postaveny všechny původní výpravní budovy dráhy. Součásti každé stanice bylo dřevěné skladiště, což je také vyobrazeno na posledně uvedené fotografii. Článek "Moje úlovky z Vysokých Tater 1" popisuje stav budovy v roce 1977.

"Moje úlovky z Vysokých Tater 1"
z časopisu Železničář ročníku 27 (z roku 1977), autor Edmund Kvapil

článek
Ž ročník 27 č. 6

výkres č. I
Železničář ročník 27 č. 7

výkres č. II
Železničář ročník 27 č. 8

výkres č. III

Železničář ročník 27 č. 9

barevné fotografie

Ž ročník 27 č. 8

"Moje úlovky z Vysokých Tater 1" od Edmunda Kvapila ve formátu pdf (tisk na 5A4)

současný stav:

Výpravní budova dnes liší od stavu z roku 1977, zdokumentovaném v časopise Železničář. Na první pohled je patrné nahrazení eternitové střešní krytiny plechem. Při rekonstrukci střechy rovněž vzaly za své některé komíny a střešní okna. Otevřená čekárna byla z větší části zazděná.

1. Tatr. Polianka

Pohled na levé křídlo budovy s byty pro zaměstnance.

26. 8. 2008

 

2. Tatr. Polianka

Zadní pohled na výpravní budovu.

27. 8. 2008

3. Tatr. Polianka  

Čelní pohled na výpravní budovu ze strany od kolejiště.

27. 8. 2008

 

4. Tatr. Polianka

Celkový pohled na dopravnu Tatranská Polianka od přejezdu ve směru jízdy od Starého Smokovce.

27. 8. 2008

5. Tatr. Polianka

Detailnější pohled na uliční stranu výpravní budovy.

27. 8. 2008

 

6. Tatr. Polianka

V blízkosti nádraží se nachází budova bývalého sanatoria.

27. 8. 2008

nahoru p

Budovy zastávek Nový Smokovec, Sibir a Tatranské Zruby

Všechny tři zastávky se nachází v mezistaničním úseku Starý Smokovec - Tatranská Polianka a to u uvedených kilometrech vpravo ve směru staničení. Na rozdíl od většiny výpravních budov ve stanicích, jsou tyto stavěny každá trochu jiným stylem.

Nový Smokovec se nachází v km 13,7 tratě, ve výšce 985 m n. m. Budovou zastávky je pouze přístřešek čekárny, který tvoří trámová kostra s jednoduchou prkennou výplní. Svým stylem nápadně připomíná architekturu hrázděných výpravních budov. Je tedy možné, že budova této zastávky je z těchto tří budov nejstarší. V několikrát zmiňované literatuře [3] na str. 89 najdeme fotografii této zastávky z 50. let.

Další ze zastávek, Sibir v km 14,1 a nadmořské výšce 990 m n. m., je také pouze čekárnou. Původní kamenodřevěný přístřešek, který je popisován v článku Edmunda Kvapila, byl zničena při katastrofě v roce 2004. Nahradila jej nová čekárna na tom samém místě, která však svým mnohem jednodušším provedením není tak pěkná a architektonicky zajímavá, jako byla ta původní. Fotografii původní stavby najdeme v odkazu [9] na internetové stránce: http://www.zelfoto.sk/stanice/rs/sibir.htm.

Poslední zastávka Tatranské Zruby v km 15,2 a nadmořské výšce 990 m n. m. disponuje (či spíše disponovala) jako jediná výdejnou jízdenek. Je to celodřevěná, trámová konstrukce, sestavena s ostře hraněných dřevěných trámů.

"Moje úlovky z Vysokých Tater 2"
z časopisu Železničář ročníku 28 (z roku 1978), autor Edmund Kvapil

článek
Ž ročník 28 č. 7

výkres
Železničář ročník 28 č. 8

"Moje úlovky z Vysokých Tater 2" od Edmunda Kvapila ve formátu pdf (tisk na 2A4)

současný stav:

Z čekárny v Novém Smokovci byla později odstraněna všechna čtyři okna a jejich otvory byly vyplněny prkny obdobně jako výplně celé trámové kostry. Jak je uvedeno výše, zastávka Sibir je celá nová. Skládá se z kamenného základu a čtyř rohových sloupů vyplněných ze tří stran dřevěnými trámy. I na první pohled nejzachovalejší budova zastávky Tatranské Zruby prošla mnohými změnami. Nová je plechová střešní krytina, přibyla kamenná zeď přilehlá k zadní stěně budovy. Chybí komín. Z kamenné zárubní zídky podél zastávky a schodiště už zbyly pouze cementové květináče volně položené na zem. Na všech třech zastávkách jsou zbudována nástupiště se zpevněnou hranou.

7. Nový Smokovec

Boční a zadní pohled na čekárnu v Novém Smokovci.

27. 8. 2008

 

8. Nový Smokovec

Pohled od tratě ve směru jízdy do Tatranské Polianky.

27. 8. 2008

9. Nový Smokovec

Čelní pohled. V místech původních velkých oken jsou dnes pouze prkenné výplně.

27. 8. 2008

 

10. N. Smokovec

Další boční pohled, tentokrát stěna přilehlá k Tatranské Poliance.

27. 8. 2008

11. Sibir

Zastávka Sibir se celá směrově nachází v přímé.

27. 8. 2008

 

12. Sibir

Nová čekárna byla postavena na základech té původní.

27. 8. 2008

13. Sibir  

Další pohled z nástupiště na celou zastávku směrem ke stanici Tatranská Polianka.

27. 8. 2008

 

14. Sibir

Nástupiště je zhruba v polovině své délky rozděleno přechodem pro pěší.

27. 8. 2008

15. Tatr. Zruby

Tabule před zastávkou ve směru jízdy do Tatranské Polianky.

27. 8. 2008

 

16. Tatr. Zruby

Celkový pohled na zastávku ve směru jízdy do Tatranské Polianky.

27. 8. 2008

17. Tatr. Zruby

Čelní pohled na budovu zastávky.

27. 8. 2008

 

18. Tatr. Zruby

Přejezd a celkový pohled na zastávku ve směru jízdy do Starého Smokovce.

27. 8. 2008

nahoru p

Budova zastávky Nová Polianka

Zastávka v Nové Poliance, nacházející se v km 19,8 a v nadmořské výšce 1040 m n. m., je z popisovaného souboru staveb budovou nejmladší. Tak jako všechny popisované zastávky nachází se i tato vpravo ve směru staničení. Budova se sestává se ze dvou obdélníkových částí rozdělených průchodem. V levé se nachází služební místnosti a WC, v pravé čekárna. V průchodu uprostřed je okno pro výdej jízdenek a dveře pro vstup do čekárny. Budova je zděná, vně obložená opracovaným kamenem.

"Moje úlovky z Vysokých Tater 3"
z časopisu Železničář ročníku 28 (z roku 1978), autor Edmund Kvapil

článek
Ž ročník 28 č. 15

výkres č. I
Železničář ročník 28 č. 16

výkres č. II
Železničář ročník 28 č. 17

"Moje úlovky z Vysokých Tater 3" od Edmunda Kvapila ve formátu pdf (tisk na 3A4)

současný stav:

Je zazděno okno spojující sklad s průchodem vedle okna osobní pokladny. Chybí velká prosklená okna tvořící závětří před vstupem do místností s WC. Dále jsou nahrazeny tabule s názvem zastávky za unifikované - modrobílé.

19. N. Polianka

Zadní pohled. Dojem z velice pěkné zastávky kazí přilehlá silnice.

27. 8. 2008

 

20. N. Polianka

Zadní pohled. Detail velkých oken čekárny.

27. 8. 2008

21. N. Polianka

Zadní pohled. Detail oken skladiště a WC. 

27. 8. 2008

 

22. N. Polianka

Okna výdejny jízdenek a zazděné okno skladiště v prostředním průchodu.

27. 8. 2008

23. N. Polianka

Celkový pohled na budovu zastávky.

27. 8. 2008

 

24. N. Polianka

Čelní pohled přes koleje a nástupiště.

27. 8. 2008

25. N. Polianka

Boční strana ve směru jízdy do Tatranské Polianky.

27. 8. 2008

 

26. N. Polianka

V blízkosti nádraží zastávky se nachází propustek. 

27. 8. 2008

27. N. Polianka

Ivanka to se mnou má někdy těžké.

27. 8. 2008

 

28. N. Polianka

Boční strana ve směru jízdy do stanice Vyšné Hágy.

27. 8. 2008

nahoru p

Odkazy na literaturu a internetové stránky

literatura:

  • [1] Železničář č. 6 - 9 ročníku 27 a č. 7, 8, 15 - 17 ročníku 28, příloha Modelová železnice: článek Moje úlovky z Vysokých Tater 1 - 3, autor Edmund Kvapil

  • [2] Dějiny železnic na území Slovenska, autor Ing. Jiří Kubáček, CSc. a kolektiv, Železnice Slovenskej republiky 1999, Bratislava

  • [3] Elektrické vozy řady EMU 49.0, autor Vladislav Borek, Nakladatelství Corona s. r. o.

  • [4] Elektrické vozy řady EMU 89.0, autor Vladislav Borek, Nakladatelství Corona s. r. o.

internetové stránky:

autor, 27. září 2008

a

nahoru p