Železniční tratě

Zastávka Citonice

Obsah této stránky

Úvod

V místě, kde se trať stáčí vpravo malým, avšak táhlým obloukem, aby se ponořila do hlubokého zářezu a konečně se jí podařilo opustit údolí Gránického potoka, nachází se malá zastávka. Cihlová budova čekárny je v téměř rozpadlém stavu, přesto z ní lze vyčíst citlivou a pěknou architekturu, kterou jistě  zapadala mezi ostatní budovy bývalé Severozápadní dráhy, přestože je o víc jak 40 let mladší. Naproti přes koleje, o několik málo metrů blíže začátku trati, se nachází strážní domek s ještě dnes dobře čitelným číslem 77.  K zastávce vede cesta z blízké obce. Dnes již málokoho napadne, že dříve, když ještě nebyla malá jednotlivá políčka zoraná v jeden velký lán, byl zde přejezd a tato cesta pokračovala dál, do blízkého města. Rovněž málokoho napadne, že okolí dráhy nebylo vždycky tak zarostlé, jako je vidět dnes, že nad hlubokým zářezem byly udržované zahrádky a ovocné stromy.

Zastávka Citonice se nachází v km 108,286 tratě Znojmo - Okříšky v mezistaničním úseku Znojmo - Olbramkostel v pravotočivém oblouku ve stoupání 10,4 ‰. Celý úsek ze Znojma po tuto zastávku včetně následujícího zářezu patřil ke stavebně nejobtížnějším úsekům Rakouské severozápadní dráhy. Pravidelný provoz na trati Znojmo - Jihlava byl zahájen 23. 4. 1871. Provoz na celé hlavní trati Severozápadní dráhy z Vídně přes Znojmo a Jihlavu do Kolína a Mladé Boleslavi byl zahájen od prosince roku 1871.

V místech, jež bylo později přistoupeno ke zřízení zastávky, je pravostranný oblouk o poloměru 300 m. V km 108,214 se nacházela otevřená propust světlosti 4,4 m, převádějící trať přes Gránický potok. V km 108,259 byl přejezd cesty, která vedla z Citonic podél Gránického potoka do Znojma. Byl zabezpečen závorami, které obsluhoval strážník tratě ze zdejšího strážního domku č. 77. Od km 108,3 po km 109,0 se nachází hluboký zářez, místy dosahující až 16 m. V zářezu v km 108,532 je klenutý silniční nadjezd dlouhý 25,7 m. Vytěžená zemina byla navážená do míst nad zářezem a v jeho blízkosti podél tratě a vznikly tak poměrně rozsáhlé pozemky dráhy, na kterých byly zřízeny zahrádky.

Zast. Citonice

O vybudování železniční zastávky usilovala obec Citonice již v roce 1911.  Projekt zastávky se však podařilo realizovat až v roce 1914. Předkládal zřízení sypaného nástupiště zastávky o délce 150 m na vnější straně oblouku počínající za křídlem opěry otevřené propusti nad Gránickým potokem. Součástí zastávky byla zděná budova čekárny se služební místností a samostatné záchodky.

Situace zast. Citonice z roku 1915

Projekt byl předložen dne 14. 9. 1914 Ředitelstvím severozápadní dráhy. Dne 2. 10. 1914 byl schválen c. k. Moravským místodržitelstvím. Ještě téhož roku se počalo s pracemi. Původně se předpokládalo, že svahy se v místech, kde nástupiště zasahují do zářezu, více posunou a ten se rozšíří. K těmto úpravám však nakonec nedošlo. Dne 4. 5. 1915 proběhla kolaudace zastávky a tak byla odsouhlasena k provozu. Byla opatřena německými ("Edmitz") a českými nápisy. Komerční službu zajišťoval rodinný příslušník strážníka tratě ze zdejšího domku č. 77.

Nejasnosti panují okolo obsluhy zábran místního přejezdu. Zřejmě někdy od roku 1918 (?) byla obsluha místních zábran přeměněna na dálkovou (drátovodem dl. 578 m) z nedaleké výhybny Velké Mašovice. Dne 21. 3. 1928 bylo v souvislosti se zrušením výhybny Velké Mašovice vystaveno stavební povolení i k přesunu obsluhy závor od výhybny k strážnímu domku č. 78 (drátovodem dl. 1538 m). Na tomto strážním domku se ovládaly závory třech přejezdů: dálkově v km 108,259 (u zast. Citonice), místně v km 109,858 a dálkově v km 110,649. V roce 1939 bylo nařízeno odstranění závor druhého a třetího zmiňovaného přejezdu a navrženo, aby stanoviště č. 78 bylo zrušeno a zbývající závory se obsluhovaly opět ze stanoviště č. 77, kde by pro ně byl zřízen místní ruční pohon.

Přijímací budova zast. Citonice
z roku 1915

 

Záchodky v zast. Citonice
z roku 1915

 

Koncem II. světové války byla zastávka ve špatném technickém stavu a bylo nutné provést opravu. Neméně zajímavý je dopis Traťové stavební správy ve Znojmě pro Místní národní výbor v Citonicích ze dne 10. 9. 1946: "Při revisi budov na trati Znojmo - Okříšky, bylo zjištěno mimo jiné, že čekárna potřebuje bezodkladně důkladnou opravu. Celkový zjev čekárny je velmi ponurý - vnitřní stav pak je přímo odpuzující. O Vaší obci je známo, že je spořádaná, obyvatelé obce pak vyspělí - je tedy ještě třeba opraviti "visitku obce", ležící na trati I. řádu, kde denně projede více osobních vlaků. Na téže trati ležící čekárna obce Blížkovic, není ani v tak špatném stavu, a přece se rozhodla obec tuto čekárnu, nákladem 70000,- Kčs, přestaviti ..." MNV se v této věci rozhodl náklad na přestavbu zařadit do rozpočtu na rok 1950. Zřejmě v této době (?) byla budova zastávky rozšiřovaná pravou přístavbou ve stejném stylu jako původní stavba. Zastávka byla administrativně přidělena pod Traťovou distanci Znojmo a byla obsazena závorářem, který byl zároveň oprávněn k prodeji jízdenek a odbavování zavazadel.

Ke zrušení obsazené zastávky a závorářského stanoviště, označeného Zv 108 Citonice, došlo dne 20. 2. 1967. V sedmdesátých letech byla zastávka opět obsazena pokladníkem.

Fotogalerie

1.

Pohled na zastávku Citonice od místa nad levým svahem zářezu. Do těchto míst byla navážena zemina ze zářezu. Tím zde vznikly poměrně rozsáhlé pozemky dráhy, které byly využity jako zahrádky.

20. 1. 2007

 

2.

Kámen ŐNWB (Ősterreichische Nordwestbahn - Rakouská severozápadní dráha) vyznačující hranici pozemku dráhy.

20. 1. 2007

3.

Čelní pohled na zdevastovanou budovu zastávky.

20. 1. 2007

 

4.

Konstrukce stojanu na kola. Někde v těchto místech bývaly záchodky.

20. 1. 2007

5.

Boční pohled na později přistavovanou část budovy zastávky. K výzdobě není co dodat ...

20. 1. 2007

 

6.

Pohled  na budovu zastávky a nástupiště ve směru stoupajícího staničení.

20. 1. 2007

7.

Detail zdobného zakončení trámoví pod střechou.

20. 1. 2007

 

8.

Na horních partiích střechy je patrné pozdější rozšiřování stavby.

20. 1. 2007

9.

Pohled na zadní stěnu budovy zastávky.

20. 1. 2007

 

10.

Celkový pohled na zastávku Citonice ve směru od konce tratě.

20. 1. 2007

11.

Zarostlá přístupová cesta od zastávky k zahrádkám nad zářezem.

20. 1. 2007

 

12.

Poměrně zachovalý a pečlivě udržovaný strážní domek č. 77.

20. 1. 2007

13.

Pohled od vyvýšeného místa vzniklého navážením zeminy ze zářezu, od bývalých zahrádek.

20. 1. 2007

 

14.

Propustek km 108,214 byl v roce 1949 nahrazen betonovou deskou s průběžným kolejovým ložem.

20. 1. 2007

Závěr

Nízké sypané nástupiště v oblouku o převýšení 133 mm neodpovídá současným standardům. Patrně při modernizaci trati by bylo nutné zastávku přesunout do míst v zářezu za silničním nadjezdem. Tam by bylo nutné zářez rozšířit a vybudovat podél svahů táhlé rampy a schodiště. Doufejme však, že se v budoucnu negativní situace obrátí ve prospěch železnice a začne se investovat i do ní. Nezapomínejme ale také na kulturní bohatství v podobě historicky zachovalých staveb, kterých má už teď naše železnice velice poskromnu, a ke kterým budova zastávky v Citonicích rozhodně patří.

Prameny, odkazy na literaturu

Především bych chtěl poděkovat panu Janu Stulhoferovi (zaměstnanci SŽDC) za zapůjčení velice cenných historických dokumentů a výkresů.  Historií Severozápadní dráhy se velmi podrobně a pečlivě zabývá pan Richard Cila z Jihlavy, kterému též za jeho práci patří nemalý dík.

  • [1] 130 let trati Znojmo - Jihlava - havlíčkův Brod, autor Richard Cila

autor, 19. únor 2009

a

nahoru p